Když se Ježíšek nudí a naděluje už v listopadu

     Někdy v půli listopadu jsme s J. seznali, že už toho máme dost, že jsme unavení tak, že bychom mohli spát na olympiádě a že už jsme dost staří na to, abychom se nechali nějakou dobu rozmazlovat lázeňskými procedurami. Sbalili jsme se baťůžky a přestěhovali jsme se na chvíli na druhou stranu republiky. Kde jsme opravdu a poctivě nějakou dobu jen spali, nezávisle na tom, že jsme přicházeli o vzácné a luxusní lekce tělocviku, nezřídka i o ranní croissant s latté. 

    Po určité době nás nonstop pobyt v hotelové posteli začal nudit i jali jsme se hledat zábavu a rozptýlení. Lázeňské městečko v pohraničí patří sice rozlohou k těm menším, ale kulturně si nezadá s velkými okresními městy jako jsou Prachatice nebo Nový Jičín. Našli jsme tady kino, několik tančíren, vinárnu a dokonce i divadlo. Kde, a tady se dostáváme k jádru pudla, měl mít představení Johny Depp. V životě by mě nenapadlo, že tady, na okrajové výspě naší maličké zemičky, bude stát na prknech můj oblíbený herec a dokonce s představením, které se u nás hraje už dvacet let a je už dvacet let beznadějně vyprodané. Abychom zachovali anonymitu, můžeme mu říkat třeba Pátý element. 

    Rozhodla jsem se, že se do divadla dostanu, i kdybych tam měla vlézt komínem. Asi týden před inkriminovaným večerem jsem šla škemrat do pokladny. Nemusela jsem se namáhat. Sympatická paní za plexisklem mě obdařila shovívavým smíchem, jenž má evidentně připravený pro mentálně pomalejší jedince mého druhu, kteří se domáhají lístků na Johnny Deppa, takovou hvězdu, pár dní před produkcí. Informovala mě, že lístky na tuto inscenaci neviděla už nejméně půl roku, že přístavky se v žádném případě stavět nebudou, poněvadž hasiči zakázali a že naděje, že bych příští týden Pátý element shlédla je nula nula prd. Opět uchopila své jehlice a naznačila mi tak, že náš nesmyslný rozhovor je u konce. 

    Nevzdala jsem se. Byť jsem v sobě skrývala pramalou naději, toho večera mě do divadla něco intenzivně táhlo. Nakonec, říkala jsem si, třeba bude před budovou přešlapovat smutný pán, kterému před hodinou onemocněla manželka a lístek mi prodá. Ono, totiž, když se štěstí unaví, i na vytrvalou blbku sedne, víme?

    A opravdu. Štěstí, které toho večera evidentně už strašně bolely nožičky, dosedlo v okamžiku, kdy jsem opustila hotelovou budovu. Z té protější právě vycházel pan Depp. Mé srdce zaplesalo a roztančilo se. I kdybych se na představení nedostala, Johnnyho už jsem dnes viděla. Když jsme se na ulici míjeli, jen jsem se usmála a potichu pípla: "Dobrý večer, mistře!" Mistr se usmál, odpověděl a pokračovali jsme zasněženým chodníkem každý svou cestou k budově divadla. Po několika krocích se mi má tichá, na slova skoupá věta rozležela v hlavě a uvědomila jsem si, že blíž už se k herci nikdy nedostanu. Pokud mám cokoliv na svém chorém mozku a bolavém srdci, s čím bych se mu chtěla svěřit, musím to udělat teď. Otočila jsem se, omluvila se, že obtěžuji, ale že bych chtěla poděkovat. Za všechna krásná představení, které pan Depp pro lidi dělá, za rozhovory s osobnostmi z alternativní scény, za úžasná poselství, jež nám svou tvorbou sděluje. Johnny byl velice milý, byť mu do vstupu na prkna, jež znamenají svět zbývalo pár minut a tudíž se potřeboval soustředit a ne poslouchat bláboly náhodné kolemjdoucí, nenasral se, ale s úsměvem a velice mile odvětil, že má radost, že mám z jeho práce radost. 

    Načež stočil hovor k nadcházejícímu večeru a zeptal se, zda se přijdu podívat. Odvětila jsem, že bych ráda, ale že jsem nesehnala lístky, tak se jdu jen zeptat do kasy, jestli se dnes náhodou nestal zázrak.

    Vy, kteří doufáte, že stal, máte pravdu, protože jinak by celá tahle stať byla o fekální hmotě. Sice se kouzlo událo jinak, než jsem doufala, ale jak už to Vesmír umí zařídit, lépe a elegantněji. Když jsme míjeli obrovský nápis VYPRODÁNO a já se rozloučila, pan Depp se ohlédl a řekl: "Pojďte! Pojďte se mnou, to nějak uděláme." Fakt. Nekecám. Čestný pionýrský. 

    Pátý element jsem toho večera viděla. Byl úžasný, dokonce jiný a nejspíš lepší, než jaký jsem si pamatovala ze záznamu pobíhajícího po internetech, vtipný, poučný, milý a fantastický. Seděla jsem na přístavku, který hasiči zakázali a který mi Johnny Depp vymohl navzdory nedostatku židlí v budově. Seděla jsem, kabát na klíně, protože jak jsem jednou židli dostala, bála jsem se z ní byť na zlomek vteřiny zvednout zadek, ani jsem nedutala a užívala si Ježíška, který letos dorazil o měsíc dříve. 

    Závěrem bych chtěla říct, že Johnny Depp je úžasný člověk, skvělý herec, frajer a grand, a bude-li někdy příležitost a já budu mít vyprodané představení, které on by chtěl shlédnout, s radostí mu jeho dobrý skutek oplatím. Zatím přeji hodně štěstí a spokojených diváků!