Všechno to začalo tak, že jsem se konečně, po letech odhodlávání a příprav, rozhodla nechat oservisovat Šimonkovo vozový park. Náš chlapeček, který nepoužívá nohy, nikoliv z lenosti, spíš proto, že se mu nechce, totiž vlastní hned několik kompenzačních pomůcek tohoto typu. Tři golfáče, jeden invalidní vozík s luxusními kryty kol, které vybírala matka a za které, jak je dost dobře možné, se stydí, kudy s nimi jezdí. Dále pak úžasný kočárek, který zdědil po spolužákovi a který by jeho rodiče potřebovali naklonovat, poněvadž je úplně luxusní, ale používá se převážně ve škole, a nakonec dva Benecykly.
Vysvětlím vám, co je Benecykl. Benecykl je technický zázrak české provenience. Je to neskutečně pohodlný sportovní kočár, se kterým se dají zdolávat hory i doly, dá se zapojit za kolo a když na to má člověk koule a disponuje nepřekonatelnou touhou lyžovat i lyže. Fakt. Jeden, dnes již archivní kus z roku jedna, nám doma zůstal po Matýskovi. Kupodivu jej nikdo nechce ani za symbolickou cenu, což je zvláštní, protože nový stojí tisíce, ba co dím, desetitisíce až bambilion korunek. Ale to je možná tím, že neumím s marketplejsem na fejsbůku. A druhý Benecykl, Šimonkovo vlastní, novější, o něco vymakanější, se nám rozbil. Prostě jsme ho ujezdili k smrti.
Takže jsem zavolala do firmy, kde byli všichni zlatí a ochotní a slíbili, že okamžitě a střelhbitě přijedou, rozbitý kus opraví a na nerozbitém utáhnou, či povolí, co bude třeba. Jak slíbili, tak udělali. Za pár dní se u nás zjevili dva neskutečně šikovní pánové, opravili všechny brzdy, které našli, až jsem je musela od auta odhánět mokrým hadrem, vyměnili staré šrouby za nové, lepší šrouby, utáhli co bylo povolené a nahradili, co chybělo. Byli fantastičtí. Načež se jali zkoušet, zda nekecám, když tvrdím, že Šímovo kočár jezdí šejdrem a to tvrdohlavě i poté, co přenastavím všechna přenastavovátka, která jsem na kočárku našla. Pustili Benecykl z kopečka, načež tento uhnul doprava. A pak ještě třikrát.
"To neni možný," laborovali pánové nad kočárem. Tu něco pošoupli do strany, tu něco odšroubovali, ale nic platno, kočárek pořád zatáčel, ani třicátáosmá cesta dolů nebyla výjimkou.
"My si ho odvezeme do dílny, napíchneme ho na diagnostiku a dáme vám vědět, jo?" s těmi slovy nastoupili i s vozítkem do své prďácké dodávky a odšustili na dalekou Moravu.
INTERMEZZO
Jste-li čtivec a jedete na prázdniny k moři, kór v březnu, musíte si s sebou vzít literaturu. Hodně literatury. A není lepšího tématu, než seberozvoj a filozofická témata o existenci Boha, Vesmíru a vůbec. Naštěstí, jsem jednu takovou knihu měla zrovna při ruce, tedy jsem po příletu na pláž neváhala a zatímco horké, tropické Slunce spalovalo má zimou vybělená záda, začetla jsem se do Tajemství Všehomíra. Hned na třetí straně se psalo o tom, že stačí vyslovit přání a celý kosmos se spojí aby vám ho splnil. Ne, že bych to neměla dávno vyzkoušené a tudíž si byla jista, že to opravdu funguje, ale přečetla jsem si i podrobný návod na následující stránce, který bod po bodu popisoval JAK si přát, KDY si přát, CO si přát a KTERÁ zaříkávání a modlitby musí být proneseny, což mě uvedlo v pokušení. Fajn, pomyslela jsem si, stejně nemám zrovna nic důležitějšího na práci, a předepsaným způsobem jsem si přála libovolný zázrak. Čiň se, všemocný!
V tu chvíli mi zazvonil mobil. V telefonu se představil jeden z pánů od Benecyklu a sdělil mi, velmi jemně a citlivě, že po připojení na diagnostiku zjistili, že náš kočár je kaput. Tedy, že jeho kostra, trup, tělo, to hlavní, co jej činí kočárem, je prasklé. A jejda. Před očima se mi prohnala odhadovaná cena nového rámu, která činila větší část z celkového bambilionu a zatmělo se mi. Pán však pokračoval, jal se mi vysvětlovat, že prasklý rám nesouvisí s používáním, že jde o výrobní vadu a že nám jej klidně vymění za nový na náklady firmy. Ulevilo se mi. Hovor však pokračoval neočekávaným směrem: "Když vám dnes vyměníme rám, stejně budete volat za rok, že chcete nové brzdy, nová kola, novou rukojeť a nový plášť. Ten kočárek má své nejlepší kilometry daleko za sebou." Aha, napadlo mě. Tedy bych se měla s vozíkem rozloučit. Tep mi opět vystřelil. Naštěstí ještě nebylo hovoru konce: "A tak nás napadlo, že tady máme jeden kočárek jako nový, repasovaný, perfektně opravený v úžasném stavu a ten bychom vám dali. Samozřejmě by tím vznikl doplatek (zase kus bambilionu, blesklo mi hlavnou), který laskavě vyrovná společnost RWTTC, která nám pomáhá a se kterou dlouhá léta úspěšně spolupracujeme."
Než jsme se vrátili z prázdnin, stál nám na dvorku skorozbrusunový, nádherný, červený Benecykl, který z kopce jezdí rovně, i kdybyste mu do cesty postavili kámen nebo psa. Vyzkoušeno. S tím šutrem, Maggie včas uhnula.
Zázraky se dějí. Vesmír nás má rád a když uzná za vhodné nějaký pro nás udělat, spojí se a nic ho nezastaví. Věřte mi. Mám to mnohokrát vyzkoušené.
